Zobrazení zdroje stránky Výrobny biopaliv

== Úvod  (proč je tato vrstva důležitá a byla vybrána) ==

Současným trendem výroby elektrické energie a tepla je postupné zvyšování využívání obnovitelných zdrojů energie, a stejně tomu je i u pohonných hmot. Konvenční fosilní paliva by měla v budoucnu nahradit biopaliva z obnovitelných zdrojů energie, jež by kromě nezávislosti na dodávkách fosilních paliv přinesla také snížení celkového množství CO2 vypouštěného do atmosféry. V současné době lze k pohonu motorových vozidel využívat biopaliva 1. generace, která jsou vyráběná z potravinářských a energetických plodin (řepka, kukuřice, cukrová řepa, apod.), a podle nejnovějšího rozhodnutí Evropského parlamentu nesmějí překročit do roku 2020 hranici 6 % energie spotřebované v dopravě. Evropský parlament takto rozhodl na základě několika studií, které poukazují na možná rizika užívání biopaliv 1. generace. Možnou variantou tak zůstávají biopaliva 2. generace, která se vyrábí z tzv. nepotravinářské biomasy, jako je lesní biomasa včetně těžebních zbytků, zemědělský odpad (sláma, seno, kukuřičné, řepkové a jiné zbytky), energetické rostliny (čirok, šťovík, apod.) či biologický odpad z domácností. Technologický proces je však mnohem složitější a náročnější než fermentační výroba etanolu či esterifikace olejů z potravinových zemědělských produktů. Konverzní poměr je obvykle 5:1 (z 5 tun biomasy lze vyrobit 1 tunu biopaliva). Nasazení biopaliv 2. generace do komerčního provozu lze tedy ve větším měřítku očekávat až během následujících deseti let. Množství vyrobeného biopaliva se liší především v závislosti na druhu biopaliva a použité biomasy. V podmínkách ČR jsou za účelem výroby bionafty a bioetanolu využívány zejména řepka olejná, cukrová řepa a obiloviny. Na výrobu 1 tuny bionafty je potřeba 2,5 tuny řepky, zatímco z 1 tuny cukrové řepy lze vyrobit přibližně 83 litrů bioetanolu.

V současné době existuje v České republice 9 výroben biopaliv 1. generace, biopaliva 2. generace jsou zatím stále ve stadiu výzkumu a ověřování technologií na úrovni experimentálních a poloprovozních jednotek.

== Popis vrstvy (co obsahuje, k čemu slouží, co z ní lze vyčíst) ==

Vrstva uživateli poskytuje informace o jednotlivých výrobnách biopaliv v České republice, vymezuje jejich lokalizaci, produkční kapacitu, energetická hodnotu – výhřevnost vyrobeného biopaliva, vstupní suroviny a jejich množství, potřebnou výměru půdy a obvyklý výnos. V rámci analýzy vybraného území bude možné také kvantifikovat potenciál výroby biopaliv v lokalitě podle hektarových výnosů jednotlivých surovin využívaných při výrobě biopaliv.


== Použitá data (jaká data, odkud, vypovídací schopnost) ==

Data pro mapovou vrstvu poskytl Výzkumný ústav zemědělské techniky (VÚZT), který vede agendu výrobců biopaliv v České republice a provádí také rozbory a měření parametrů produkovaných biopaliv.


== Metodika (jak se s daty pracovalo, přepočty, propojeni, výsledná struktura) ==

U stávajících výroben biopaliv byla stanovena potřebná výměra půdy, která je nutná k zabezpečení dodávek vstupních surovin. Zároveň byl kvantifikován možný výnos surovin pro výrobu biopaliv v uživatelem zvoleném regionu na základě výnosových tabulek a výpočtu výnosu biopaliva vyrobeného z 1 t vstupních surovin.


== Výstupy (jednotky, statická data x interaktivita, co uživatel získá) ==

Uživatel získá informace o stávajících výrobnách biopaliv ve vybraném území včetně druhu a kvantifikace vstupních surovin, jejich produkční kapacity a množství vyrobeného biopaliva z 1 ha orné půdy. Ze známých poměrů mezi množstvím surové biomasy a objemu z ní produkovaných biopaliv bude možné také vyčíslit energetický potenciál orné půdy v lokalitě pro případ, že by byla využita k produkci biopaliv.


== Úzká místa a budoucnost (co je možné úskalí ve vrstvě, jak se bude aktualizovat, náročnost, jak by šla rozšířit v budoucnu) ==

Do budoucna by mohla být vrstva rozšířena o původ vstupních surovin dané výrobny biopaliv, což by přispělo k přesnější kvantifikaci zbytkového potenciálu území, využívání regionálních zdrojů surovin a také ke snížení nutnosti transportu materiálu na velké vzdálenosti.
Aktualizace vrstvy není náročná, avšak měla by probíhat každoročně i přesto, že stávající data jsou poměrně stabilní a produkce biopaliv 1. generace má v ČR spíše stagnující tendenci.