Výrobny biopaliv

Z Encyklopedie RESTEP
Verze z 5. 3. 2014, 13:34; Lubos (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Úvod (proč je tato vrstva důležitá a byla vybrána)

Současným trendem výroby elektrické energie a tepla je postupné zvyšování využívání obnovitelných zdrojů energie, a stejně tomu je i u pohonných hmot. Konvenční fosilní paliva by měla v budoucnu nahradit biopaliva z obnovitelných zdrojů energie, jež by kromě nezávislosti na dodávkách fosilních paliv přinesla také snížení celkového množství CO2 vypouštěného do atmosféry. V současné době lze k pohonu motorových vozidel využívat biopaliva 1. generace, která jsou vyráběná z potravinářských a energetických plodin (řepka, kukuřice, cukrová řepa, apod.), a podle nejnovějšího rozhodnutí Evropského parlamentu nesmějí překročit do roku 2020 hranici 6 % energie spotřebované v dopravě. Evropský parlament takto rozhodl na základě několika studií, které poukazují na možná rizika užívání biopaliv 1. generace. Možnou variantou tak zůstávají biopaliva 2. generace, která se vyrábí z tzv. nepotravinářské biomasy, jako je lesní biomasa včetně těžebních zbytků, zemědělský odpad (sláma, seno, kukuřičné, řepkové a jiné zbytky), energetické rostliny (čirok, šťovík, apod.) či biologický odpad z domácností. Technologický proces je však mnohem složitější a náročnější než fermentační výroba etanolu či esterifikace olejů z potravinových zemědělských produktů. Konverzní poměr je obvykle 5:1 (z 5 tun biomasy lze vyrobit 1 tunu biopaliva). Nasazení biopaliv 2. generace do komerčního provozu lze tedy ve větším měřítku očekávat až během následujících deseti let. V současné době existuje v České republice 9 výroben biopaliv 1. generace, biopaliva 2. generace jsou zatím stále ve stadiu výzkumu a ověřování technologií na úrovni experimentálních a poloprovozních jednotek.


Popis vrstvy (co obsahuje, k čemu slouží, co z ní lze vyčíst)

Vrstva uživateli poskytuje informace o jednotlivých výrobnách biopaliv v České republice, vymezuje jejich lokalizaci, produkční kapacitu, energetická hodnotu – výhřevnost vyrobeného biopaliva, vstupní suroviny a jejich množství, potřebnou výměru půdy a obvyklý výnos. V rámci analýzy vybraného území bude možné také kvantifikovat potenciál výroby biopaliv v lokalitě podle hektarových výnosů jednotlivých surovin využívaných při výrobě biopaliv.


Použitá data (jaká data, odkud, vypovídací schopnost)

Data pro mapovou vrstvu poskytl Výzkumný ústav zemědělské techniky (VÚZT), který vede agendu výrobců biopaliv v České republice a provádí také rozbory a měření parametrů produkovaných biopaliv.


Metodika (jak se s daty pracovalo, přepočty, propojeni, výsledná struktura)

U stávajících výroben biopaliv byla stanovena potřebná výměra půdy, která je nutná k zabezpečení dodávek vstupních surovin. Zároveň byl kvantifikován možný výnos surovin pro výrobu biopaliv v uživatelem zvoleném regionu na základě výnosových tabulek a výpočtu výnosu biopaliva vyrobeného z 1 t vstupních surovin.


Výstupy (jednotky, statická data x interaktivita, co uživatel získá)

Uživatel získá informace o stávajících výrobnách biopaliv ve vybraném území včetně druhu a kvantifikace vstupních surovin, jejich produkční kapacity a množství vyrobeného biopaliva z 1 ha orné půdy. Ze známých poměrů mezi množstvím surové biomasy a objemu z ní produkovaných biopaliv bude možné také vyčíslit energetický potenciál orné půdy v lokalitě pro případ, že by byla využita k produkci biopaliv.


Úzká místa a budoucnost (co je možné úskalí ve vrstvě, jak se bude aktualizovat, náročnost, jak by šla rozšířit v budoucnu)

Do budoucna by mohla být vrstva rozšířena o původ vstupních surovin dané výrobny biopaliv, což by přispělo k přesnější kvantifikaci zbytkového potenciálu území, využívání regionálních zdrojů surovin a také ke snížení nutnosti transportu materiálu na velké vzdálenosti. Aktualizace vrstvy není náročná, avšak měla by probíhat každoročně i přesto, že stávající data jsou poměrně stabilní a produkce biopaliv 1. generace má v ČR spíše stagnující tendenci.