Lesní těžební zbytky a nehroubí

ÚVOD (PROČ JE TATO VRSTVA DŮLEŽITÁ A BYLA VYBRÁNA)

Lesní těžební zbytky (LTZ), jak už název napovídá, vznikají v průběhu těžby kulatiny (surové kmeny s průměrem nad 7cm, odborně hroubí) a jedná se o větve a stromové vršky s průměrem do 7cm (odborně nehroubí). Těžební zbytky nelze ponechat na pasece, protože by bránily v růstu další generaci lesa. Lesní zákon požaduje po vlastníkovi, aby zajistil „vyčištění“ paseky pro přirozenou obnovu nebo nové sazenice. Přírodní podmínky lesů jsou velmi různorodé a lesníci chrání jejich stabilitu „trvale udržitelným hospodařením“. Proto není možné využívat všechno dřevo ze všech lesů, omezené je využití zdrojů převážně z lesů ochranných a lesů zvláštního určení. I přes těžbu v lesech hospodářských zůstává poměrně velké množství dřeva a další biomasy: každoroční opad listí a jehličí za 100 let života porostu, mladé kmínky a větve pokácené při výchově, pařezy a kořeny po mýtní těžbě. Plocha lesa v ČR je 2 589 162 ha (32,8 % rozlohy ČR) a kvalitou dendromasy ČR patří na přední místa v EU. Teoretická produkce LTZ činí 1 165 123 t. Tato produkce má energetický potenciál 9 320 984 GJ.

POPIS VRSTVY (CO OBSAHUJE, K ČEMU SLOUŽÍ, CO Z NÍ LZE VYČÍST)

Vrstva slouží k hmotnostnímu, ale i energetickému vyjádření hodnoty dendromasy v regionu z konkrétně dostupného potenciálu určeného na základě lesních hospodářských plánů (LHP). Potenciál LTZ je rozdělen na dvě varianty, ze kterých je vidět jednak dostupný potenciál z pohledu lesního zákona a rovněž potenciál z přísnějšího pohledu přírodních podmínek.

Varianta 1 vyjadřuje dostupné množství LTZ, kdy jsou vyloučeny lesy „nevhodné“ z hlediska legislativy. Omezení vycházejí z platné legislativy, kdy se pro využití lesních zbytků nepočítá s lesy ochrannými, lesy 1. zón národních parků (NP), 1. zón chráněných krajinných oblastí (CHKO), národních přírodních památek (NPR) a přírodních památek (PR). Do zpracování vstupují jen běžné hospodářské lesy.

Varianta 2 snižuje dostupné množství LTZ z varianty 1 tím, že vybírá pouze určité typy lesů jako „vhodné“ k odebírání lesních zbytků. Omezení environmentální a technická vybírají jako vhodné lesy na živných a kyselých stanovištích nižších, středních a vyšších poloh. Takto vybrané lesy by neměly být negativně ovlivněny odebíráním LTZ.

POUŽITÁ DATA (JAKÁ DATA, ODKUD, VYPOVÍDACÍ SCHOPNOST)

Podklady pro mapovou vrstvu potenciálu lesních těžebních zbytků z lesních porostů jsou založeny na bonitě stanoviště, lesních hospodářských plánech (LHP), které vycházejí z tzv. souborů lesních typů (SLT). SLT dovolují na lesních pozemcích systémové zhodnocení rizik odběru lesní biomasy - environmentální, technická a ekonomická, využitelnost biomasy i vliv odběru na porosty, lesní půdy a živiny. Z těchto dat lze velmi detailně určit potenciál lesa podle toho, jak bude probíhat mýtní těžba dřeva.

Dle aktuálních dat v datovém centru Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) je provedena analýza výhledů mýtních těžeb a přepočtem je vyjádřeno odpovídající množství lesních těžebních zbytků, které po těžbě vzniknou. Není ovšem možné využívat lesní biomasu ze všech lesů v ČR, proto jsou do výpočtu zahrnuta omezení ve dvou krocích.

METODIKA (JAK SE S DATY PRACOVALO, PŘEPOČTY, PROPOJENI, VÝSLEDNÁ STRUKTURA)

Jako základní jednotka pro rozlišení bylo zvoleno katastrální území (KÚ). Využitelnost objemu dostupné zbytkové hmoty závisí na druhu těžby, stanovištních a terénních poměrech a volbě technologie. Z praktických zkušeností se pohybuje využití LTZ mechanizovaným sběrem na úrovni cca 80%. Ponechané LTZ spolu s pařezy, kořeny, listím a jehličím se rozkládají a vrací do půdy živiny.

Výchozí fyzikální jednotkou pro přepočty množství dřevní hmoty je v podmínkách České republiky vzhledem k tradičnímu lesnickému vykazování vždy jednotka objemu metr kubický (m3). Systém lesního hospodářství je založen na této jednotce již více než 100 let. Pro lesní těžební zbytky se používá ještě prostorový metr (rovnané dříví) a pro štěpky prostorový metr sypaný. Dalším nezbytným krokem je převod na jednotku hmotnosti – tuna. Přepočet objemu dříví na hmotnost je vždy komplikován proměnlivou vlhkostí dřeva, a proto přepočítáváme LTZ na tunu zcela suchého materiálu (tsuš). Vyjádření v sušině je vhodné pro srovnání v přehledech na národní a mezinárodní úrovni. V praxi se samozřejmě zjišťuje přesněji vlhkost LTZ i štěpky, což je důležité při prodeji, dopravě i spalování.

VÝSTUPY (JEDNOTKY, STATICKÁ DATA X INTERAKTIVITA, CO UŽIVATEL ZÍSKÁ)

Výsledkem je kalkulace dostupného množství LTZ, tedy celková zásoba hmoty s průměrem na čepu do 7 cm (těžební zbytky, stromové vršky a větve). Kromě údajů o dostupném množství energetických zdrojů dendromasy je pro každé katastrální území vypracována analýza dostupnosti pro dopravu. Modelový výpočet hlavních dopravních parametrů byl odvozen z plochy katastrálních území, plochy pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) a délky cest.

ÚZKÁ MÍSTA A BUDOUCNOST (CO JE MOŽNÉ ÚSKALÍ VE VRSTVĚ, JAK SE BUDE AKTUALIZOVAT, NÁROČNOST, JAK BY ŠLA ROZŠÍŘIT V BUDOUCNU)

V budoucnu je vhodné definovat:

• GPS odvozní místa na lesních cestách tak, aby bylo možné precizovat logistické kalkulace:
  • lokálního předzpracování - fragmentace – štěpkovač, drtič
  • lokální rychlá pyrolýza a zkapalnění na tzv. bioolej
  • případná vhodná lokalizace pyrolýzní jednotky
  • převozu vlhké dendromasy k dalšímu zpracování (fragmentace, sušení…)
  • sušení dendromasy na místě
• definovat rizika odběru LTZ v dané lokalitě
• definovat vhodnost výchovných zásahů v porostech – probírky

To vše ale vyžaduje napojení ekonomických parametrů do této vrstvy.